Kliniku Primed Clinic v Havířově mohu jen doporučit. O zvětšení prsou jsem uvažovala asi rok. Během toho roku jsem si zjišťovala vše, co zákrok obnáší, hledala různé kliniky, doktory, projížděla recenze, fotky atd atd… Pořád jsem ale nebyla rozhodnutá. Říkala jsem si, že ještě počkám, že mi třeba ještě vyrostou, no jenže ony nevyrostly. Tak jsem se rozhodla nakonec, že do toho půjdu a začala tedy opravdu hledat pořádně ke komu. Narazila jsem na pana Paciorka, četla jsem na něj samou chválu, dokonce i slyšela ze zkušeností od známých a tím si potvrdila to, že prave on bude ten pravý. I když jsem z Ostravy, vybrala jsem si kliniku v Havířově. Koncem června jsem si domluvila konzultaci,ale vzhledem k tomu, ze přes léto měli volno, domluvili jsme konzultaci hned na 5.9. Konzultace byla velice rychlá, ale zároveň mi bylo vše vysvětleno, ukázáno. Zeptal se mě, jakou mám představu, tak jsem ukázala foto (doporučuju si vzít sebou nějakou vzorovou fotografii, aby měl pan doktor lepší představu o tom,jaká prsa byste chtěla mít). No pak mě požádal ať si odložím halenku i s podprsenkou a změřil si mě. Navrhl velikost 405ml, ale to vám nic moc neřekne, jelikož to na každém vypada úplně jinak a navíc má implantát různé profily. Oblékl mi podprsenku a do ní vložil implantát a postupně měnil a přidával různé velikosti, dokud jsem nebyla spokojená( dle měření se strefil i do mé představy o velikosti, takže jsem souhlasila se 405ml). A pak se už jen zeptal, kdy bych měla čas na zákrok. Řekla jsem samozřejmě ze co nejdříve a to jsem netušila, že opravdu budu tak brzký termín -11.10. Středa. Byla jsem ale samozřejmě spokojena, paní asistentka mi ihned poslala e-mail s instrukcemi, pokyny k platbě a předoperační vyšetření. Předoperační vyšetření hotovo , záloha zaplacená a teď jen velká nervozita ze samotného zákroku. Nastal den D. Cely týden jsem z nervozity toho moc nenaspala a tento den nebyl výjimkou :D operace byla plánována na 15.30(na kliniku se jezdí už půl h předem) a 6hodin před zákrokem nesmíte jist ani pít. To bylo pro me největší peklo. Měla jsem strach, ze budou kolony, tak jsem vyjela dříve a na klinice byla už ve 2 hodiny 🫣 sedla jsem si do čekárny, kde me měli vyzvednout až ve 3 hodiny. Byla jsem už opravdu hodně unavena, vyčerpána, nervózní, hladová a žíznivá. Ale konečně se otevřely dveře, ze muzu jít dovnitř. Paní asistentka se mnou vše ještě jednou probrala, vyplnila se mnou ještě krátký dotazník (ohledně alergií, astma, s čím se léčím, váha a výška, jméno příjmení, datum narození atd). Potom jsem ještě podepsala souhlas s anestézií, zaplatila zbytek peněz a pak me odvedla na pokoj. Tak jsem si sundala všechny šperky, upletla cop, svlékla se do kalhotek a nasadila speciální nadkolenky(ty jsem dostala) a nandala si župan a čekala, až pro me někdo přijde. Jelikož pan doktor ještě operoval a pak se muselo vše uklidit, tak jsem čekala asi až do 4. Ve 4 si pro me přišel pan doktor ze si me ještě jednou přeměří a řekl jak to bude asi vše probíhat a poslal me zpátky na pokoj, ze se jde připravit na sál a že pro me přijdou. Byla asi 16.20 když me zavolali. Takže konečně nastal ten čas, už jsem nebyla nervózní tolik jako predtim a hodně jsem se těšila. Vesla jsem na sál, a udivilo me, kolik tam bylo lidi :D ale všichni byli potřeba. Sundala jsem si zupan a lehla si na vyhřívané lehátka a županem me na chvíli prikryli. Napíchli mi kanylu, psk něco i s druhou rukou, klepaly se mi zuby, protoze v místnosti bylo opravdu chladno. Líbilo se mi, ze si se mnou (nevím kdo, ale napichovala mi tu kanylu :D ) povídala, vtipkovala, ptala se me na různé věci,ansteziolog se mi představil a pak ta paní jen zahlásila, ZAČÍNÁME! Vpichla mi anestezii do žily a já furt jen koukala kolem sebe, ze jsem si rikala, co se děje, no pak jsem ucitila,jak mi to tou žílou teče, pak me bodlo na hrudníku, zarvala jsem au, a už jsem měla masku na obličeji a spinkala jsem. Vzbudila jsem se pak na pokoji, když me asi přesouvali nebo nevím vůbec (jste opravdu zmatení) a první co bylo, ze jsem si dala ruku na prsa a sestřička se smála a rikala “no nebojte jsou tam” 🤣 a pak jsem zase spala ;D no když už se vzbudite, tak jste pořad lehce zmatení, unavení a ani tolik necítíte bolest z operace, ale spíše jste tak stažení obvazem a trčí z vás dreny, ze boli hlavně hrudník a hůře se dýchá. Sestřičky byly naprosto úžasné, každou chvíli chodili a ptaly se jestli něco nepotrebuju, jestli nechci něco podat, donest, odnést a byly opravdu moc mile. Po anetezii jsem čekala,ze mi bude špatně, ale jako zázrakem jsem nezvracela ani mi nebylo nijak špatně,jen jsem byla hodně unavena. Ve čtvrtek rano mi pan doktor sundal obvaz (ach ta úleva), nasadil kompresní podprsenku a pás a poslal me zpět na pokoj. Psk me čekala snídaně, spánek, oběd, spánek, večeře, spánek. V patek rano pro me přišla sestřička,odvedla me za panem doktorem, ten me “odstrojil” vydezinfikoval rány, přelepil stehy a vytáhl dreny-no nic příjemného, ale bylo to opravdu rychlé :-) dnes jsem 5 dni po, včera asi největší bolest,tak uvidíme jak se to bude vyvíjet. Nejhorší je vstávání z postele(svaly pod paži opravdu při zatnutí hodně boli) musi mi vždy pomáhat manžel,bez nej se sama ani neposadím :( jinak řez byl v podprsní rýze pod sval. Foto je těsně před operací, potom po mandátní kompresní podprdy ještě s stěnami a dnešní foto před sprchováním (5dni po zákroku).