Operace očních víček

Pokud se se svým chirurgem domluvíte na operaci očních víček v lokální anestézii, není nutné absolvovat interní předoperační vyšetření. Před operací jste posláni na oční oddělení, kde vám zkontrolují kvalitu vidění, zorné pole, změří nitrooční tlak a vyšetří vám oko mikroskopicky na štěrbinové lampě (všechna tato vyšetření patří k běžným vyšetřením u očního lékaře).

Blefaroplastika se neprovádí, pokud váš slzný aparát není dostatečně funkční. K posouzení slouží funkční testy slzení (například Schirmerův test: Při kterém se za okraj dolního víčka umístí papírek s vysokými absorpčními vlastnostmi, a za určitou dobu se odečte vzdálenost jeho zvlhčení). Dále chirurg posuzuje různé oční parametry:

Velikost oční štěrbiny: Je to vzdálenost centrálního okraje horního víčka a okraje dolního víčka. Oční štěrbina je zúžená, pokud je tato vzdálenost menší než 10 mm.

MRD1: Jedná se o vzdálenost centra zornice v přímém postavení a centra okraje horního víčka.

MRD2: Je stejná vzdálenost mezi zornicí a dolním víčkem. Obě tyto vzdálenosti by měly být větší než 4 mm.

Vzdálenost mezi oční rýhou a centrem zornice.

Výjimečně chirurg požaduje CT, aby vyloučil patologické procesy v zadní části orbity (očního důlku).

Naopak běžné jsou funkční testy zdvihače víčka. Při nichž se převrátí horní víčko a pacient je požádán o pohled vzhůru. Pokud je zdvihač funkční, dojde k přetočení víčka zpět. Druhým testem pozorujeme zdvih víčka, při vyřazeném čelním svalu z funkce.

Indikace k operaci dolních víček jsou podobné jako u horních víček. Lze je operovat ze dvou chirurgických přístupů. Při prvním vede chirurg řez 2 mm pod řasami (subciliarní přístup), při druhém je řez ze spojivkové strany víčka laserem (transkonjunktivalní přístup). Postup je podobný jako u plastiky horního víčka. Také je cílem odstranit přebytečnou kůži a tuk. U transkonjunktivalním přístupu plastiky očních víček se často používají kryty na rohovku a vycpávky do očního víčka, aby pacientovi v lokální anestézii nebyla extrakce tuku nepříjemná. Výhodou tohoto přístupu jsou hlavně neviditelné jizvy. Ty ale častěji způsobuji komplikaci, při kterých se oční víčko odchlipuje od bulbu (ektropium).

Blefaroplastika může být doplněna operací upravující šířku oční štěrbiny, výšku očních koutů, nebo jejich stabilizaci (canthopexie, canthoplastika).

Canthopexie: Je operace vnějšího koutku, která jej upevňuje. Doplňuje blefaroplastiku a je ji možno provést stejnými řezy. Chirurg speciálním stehem upevní vazivo vnějšího koutku k vazivu kryjící lebeční kost (periostium).

Canthoplastika: Je operace podobná canthopexii a často se termíny zaměňují. U Canthoplastiky dochází k rozvolnění vaziva vnějšího koutku. Poté chirurg vazivo přemístí a přišije k periostu. Tím se mění i tvar oční štěrbiny. Také tato operace je doplňkem k celkové blefaroplastice. Po operaci jsou většinou přiloženy obklady a mírná elastická komprese. Existují nové postupy, při kterých není nadměrný tuk odstraněn, ale je vytvarován do potřebného tvaru. Touto metodou se podařilo předejít často zvýrazněným kruhům pod očima po blefaroplastice. Někdy se v souvislosti s výraznými kruhy pod očima doporučuje karboxyterapie. Více se o těchto metodách můžete dočíst ve článcích: Karboxyterapie a Jak na pytle a kruhy pod očima.

V některých případech není blefaroplastika doporučována. Je to hlavně pokud vaše oči tvoří málo slz, nebo pokud trpíte oční infekcí, je-li kůže příliš krátká nebo pokud trpíte lagoftalmem (neschopnost uzavřít oční štěrbinu).

Pokud se rozhodujete, zda podstoupit operaci očních víček, měli byste vědět o všemožných komplikacích, které tuto operaci mohou provázet. Jednou z nich je okulokardialní reflex vyvolaný tlakem na oční kouli. Projevuje se poklesem krevního tlaku a pulsu. Tento stav může být velmi závažný, ale většinou se jedná jen o malý pokles tlaku. Někdy se setkáváme s rozestupem ran po vytažení stehů.

K nejzávažnějším komplikacím patří takzvané ektropium. Což je stav, kdy dochází k přetočení víčka a nebo kdy je spojivka odtažená od oka. Pacient permanentně slzí a kůže v okolí oka se mu neustale zvlhčuje a je drážděna. Člověk má pocit cizího tělesa v oku. Poté je oko přecitlivělé a náchylné k infekcím. Ektropium se objevuje časně po operaci v důsledku otoků, toto ektropium je dočasné a absorbací otoku se stav zlepšuje. Trvalé ektropium je způsobeno odběrem příliš velké části kůže, nebo komplikací hlubokých jizev v oblasti svalů a vaziva.

Terapie: Není jednoduchá. Pokud je ektropiu způsobeno nadměrným odstraněným kůže, svalu nebo tuku, a toto se zjistí ještě během operace, doporučuje se okamžitá transplantace odstraněné kůže. Pokud k tomuto stavu spěje pacient po operaci, je mu na místo odebrané kůže transplantována kůže zpoza ušního boltce. V rámci konzervativní terapie se doporučuje i tlaková masáž a vyvěšování víčka. Někdy je také použitá chirurgická metoda canthopexie (upevnění vnějšího víčka).

Další z možných a závažných komplikací je pocit suchého oka.

Terapie: Léčí se konzervativním způsobem použitím umělých slz v kapkách.

Často se také setkáváme s lagoftalmem. Projevuje se nedovíráním očních štěrbin, a to hlavně ve spánku

Terapie: Léčba je konzervativní, protože ve většině případu dojde k úpravě bez lékařského zásahu. Snaha je, aby oko nadměrně nevysychalo. Proto používáme umělé slzy v kapkách a na noc oční masti. Někdy je dobré víčka přelepit zvlhčenou náplastí. Výjimečně se přistupuje k chirurgické léčbě.

Otoky a hematomy způsobují pooperační ptózu, která se sama během několika dnů upraví. Někdy při operaci může dojít k poranění zdvihače víčka nebo jeho inervace, a to způsobí ptózu trvalou.

Terapie: Následná terapie je chirurgická pomocí frontotarzálního závěsu, který je zmiňován u terapie vrozené ptózy.

Velmi vzácnou komplikací jsou výrazné jizvy, u kterých dochází ke zmnožení vaziva. Pokud již takovou jizvu na těle máte, konzultujte to s vašim lékařem hned při první návštěvě.

Běžně se však setkáváme s hyperpigmentací (zvýraznění zabarvení) operované oblasti.

Terapie: Pokud je hyperpigmentace velmi výrazná, je možné jí korigovat laserem, ale nejdříve za půl roku po operaci.

Mezi velmi časté komplikace, které nejsou příliš závažné, patří mília. Jedná se o drobné bělavé útvary lokalizované v jizvách. Vznikají porušením a uzavřením vývodů drobných žlázek.

Terapie: Nenáročná léčba, kdy se drobnou jehličkou propíchne milium a obsah je vytlačen. Pokud se milia vytvářejí opakovaně je možné je odříznout.

Asymetrie očních štěrbin nemusí souviset s operací. Pokud pacient před operací neměl asymetrii jedná se pravděpodobně o nesymetrické odnětí tukových výhřezů.

Terapie: Stav se léčí reoperací.

Často se stav po operaci komplikuje infekcemi, které ovšem mají velmi lehký průběh.

Velmi vzácná je pooperační slepota. Ta je způsobena krvácením za oční kouli. Tlak krevního výronu zapříčiňuje odumírání oční sítnice. Projevy takovéhoto krvácení jsou nenápadné, jedná se o tlak v oku, bolestivost a na pohmat tvrdou oční kouli.

Terapie: Je velmi náročná. Hlavním záměrem je zastavení krvácení a revizi očnice a zároveň odsátí krevního výronu. Infuzí se nahrazují krevní ztráty a podávají se kortikoidy.

V průběhu prvních týdnů mohou být jizvičky, které jsou velice jemné a nenápadné, lehce zarůžovělé. Postupem času se však zcela odbarví a stanou se tak laickým okem téměř neviditelné. Operaci víček není ve většině případů nutné opakovat. 

Trvalost výkonu je velice individuální, závisí na životosprávě a kvalitě kůže. Někdy dochází po 8 až 10 letech k novému výhřezu tuku a je nutná reoperace. 

Při této reoperaci chirurg použije stejné řezy, přístup je jednodušší než při první operaci.