Jmenuji se Pavlína a ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost s plastickou chirurgií.Přivedla mě k ní potřeba zhubnout a celkově zlepšit svůj vzhled. Se svojí váhou jsem totiž měla odjakživa problémy. Už jako malé dítě jsem byla trochu baculatá a ani když jsem začala chodit a měla více aktivního pohybu, tak jsem to nikdy nevyběhala. S oblibou jsem jídávala sladké i slané, zkrátka jsem se jídlu příliš nebránila. Ráda mám také jakékoliv maso, a to ve všech podobách, grilované, s omáčkou nebo steaky. Tak se stalo, že mi v 18 letech ukázala váha rovných 100 kilogram?. Začala jsem proto se sebou něco dělat, díky čemuž se mi podařilo za čas zkorigovat váhu na přijatelných 75 kilo, které mi vydržely do svatby až do prvního těhotenství. S dětmi však přišly povinnosti a jiné starosti, a tak už jsem neměla pevnou vůli hubnout a hlídat se. Výsledkem bylo, že jsem v 38 letech a po 3 dětech dosáhla své rekordní váhy 175 kg. Co to pro mě znamenalo? Sama jsem se prakticky nemohla dostat už ani do auta. Těžko se mi zvedaly nohy, špatně se mi vstávalo z postele a dlouho mi trvalo, než jsem se ráno vůbec rozhýbala. K tomu musím přičíst bolesti kloubů, které trpěly zátěží, a problémy s achilovkou. Nechtělo se mi už nikam chodit ani nic dělat. Jiné zdravotní problémy jsem neměla a netrpěla jsem naštěstí ani žádnou nemocí. Své váhy jsem dosáhla pomalu, plíživě a nenápadně. Za poslední roky jsem se nikdy nevážila. V domácnosti mi hodně pomáhaly děti, a tak jsem ani nepociťovala své problémy s fyzickou kondicí a dýchavičností. Nejraději jsem jezdila všude autem. Tloustla jsem všude rovnoměrně a ani mi nepřipadlo, že se se mnou děje něco nepatřičného. Nikdo mi ani nic nenaznačil, všichni kolem byli bohužel příliš taktní. Na moji váhu a povážlivý vzhled mě neupozornily ani sestry, ani blízké kamarádky. Postupně jsem si jen pořizovala stále větší a větší oblečení, později šité převážně na zakázku. Pořizování většího oblečení mě zas tak netrápilo. Vlastně ani nezajímalo - neměla jsem žádné oblíbené „kousky“, nikam jsem do společnosti nechodila, deset let jsem prakticky proseděla doma. A když už jsem mohla někam jít, raději jsem se vymluvila na práci. Při pohledu zpátky musím upřímně říct, že jsem během posledních 10 let pro sebe nic nedělala a jen přibírala. Proto jsem se rozhodla udělat radikální krok a se svojí váhou zatočit. Mám tři děti, z toho dva syny ve věku 20 a 18 let, dceři je 12. Všechny tři děti jsou vysoké a štíhlé. Když dceři byly 2 roky, tak jsem se rozvedla. Bývalý manžel se s dětmi pravidelně vídá a moji nynější snahu zhubnout oceňuje. Současný přítel to příliš nadšeně nevítá, líbím se mu prý taková, jaká jsem. Sám váží 110 kg a měří 190 cm. Děti mi fandí a podporují mě. Stejně tak cítím i podporu u svých klientů. Pracuji totiž soukromě jako účetní a svěřila jsem se jim se svým plánem. Je mi jasné, že jsem geneticky a dispozičně po svém tatínkovi, který nebyl žádný proutek – vážil 150 kg. Zato maminka byla vždy štíhlá. Mám dvě sestry, starší má také problémy s obezitou jako já. Mladší se hlídá a pravidelně cvičí. Nyní jsem se cvičením začala taky, dříve by mě to snad ani nenapadlo. Poslední kapkou, takovým tím startovacím motorem a zlomovým okamžikem, který všechno rozhodl, byl můj rozhovor s dlouholetým kamarádem. Řekl mi tehdy, že se už na mě nemůže dívat, že jestli se sebou něco neudělám, tak že snad umřu. To mě trochu vyděsilo, ale zároveň přivedlo k zamyšlení a následně k rozhodnutí, že s tím musím okamžitě něco udělat. Šla jsem se nejdříve zvážit, ale zjistila jsem, že nemohu najít váhu, která mě zváží. Každá mi hlásila ERROR, většinou totiž byly tak do 150 kg. U lékaře jsem také nebyla 10 let, a tak se ani celých 10 let nevážila. Hubnutí mi sice doporučoval gynekolog, ale ten mi samozřejmě moji hmotnost nezjišťoval. Svoji vysokou nadváhu jsem zjistila až při návštěvě u své kamarádky. K rekordní váze jsem se dostala tak, že jsem „skoro nejedla“. Tedy spíše měla pocit, že skoro nic nejím. Až když jsem si začala psát jídelníček, uvědomila jsem si, jak hodně ve skutečnosti jím. Vlastně, že jím pořád - jídlo v autě, obědy, večeře, svačiny s klienty... Přitom můj jediný pohyb byl od počítače k autu a zpět, nic jiného. Když jsem začínala s hubnutím, podrobila jsem se chirurgické léčbě obezity. Po bandáži jsem však zhubla s bídou 10 kilo. Nejvíce mi pak pomohla paní doktorka Němcová, která mi radila, jak a co jíst, jak začít cvičit. Vlastně mě donutila cvičit, plavat a hlídat se. Bandáž mě jen „nakopla“, nejvíc mi rozhodně pomohla paní doktorka. Jinak by to nejspíš tak dobře nedopadlo. Od té doby jsem si hodně zvedla kondici. Zvlášť, když si představím, že v začátcích jsem nemohla ani na posilovací stroje a běhací pás! Rotoped jsem měla za odměnu. Hubnout jsem začala v říjnu 2006. Půl roku to šlo rychle, ale pak se to zastavilo. Do roka se mi přesto podařilo zhubnout celých 68 kg. Poslední tři měsíce se snažím zhubnout 2 kg, které mi schází do úbytku 70 kg. Nezkoušela jsem zatím žádné masáže, vacupress ani podobné techniky. Rádcem mi byla pouze paní doktorka Němcová a její kolegyně z poradny. Když jsem zhubla asi 40 kg, kůže na mně začala nepříjemně viset a pleskat. Paní doktorka mi tehdy poradila zákroky na plastické chirurgii a doporučila Kliniku plastické a estetické chirurgie Medicom VIP. Operace se sice trochu bojím, ale na druhou stranu se zase těším na to, jak budu potom vypadat. Před zákrokem jsem si prošla různé internetové stránky, popisy zákroků, ale neznám nikoho, kdo by podstoupil něco podobného. Mám v plánu podstoupit operaci nohou, břicha, prsou a rukou. Úpravu obličeje, brady, face-lifting a další možnosti zvážím až po uskutečněných zákrocích. Dnes nejsem spokojená zejména s nohama a břichem. Nikdy předtím jsem žádný plasticko-chirurgický zákrok neprodělala, tak doufám a věřím, že se vše podaří podle mých představ. Dnes, tedy 28. ledna 2008, vážím 102 kg. Chci vážit 80 kg, což je myslím odpovídající mé výšce 178 cm. Týden před zákrokem se mi nakonec povedlo zhubnout zbylá kila, která se mi nedařilo zhubnout poslední tři měsíce. Můj celkový úbytek váhy k termínu prvního chirurgického zákroku tak dává 73 kg. Nyní bych ráda zhubla dalších 20 - 22 kg, budu proto pokračovat ve cvičení, a k tomu prodělám sérii plasticko-chirurgických zákroků a liposukci. Vím, že to už půjde pomaleji, ale zase se těším, že až to bude za mnou, koupím si něco hezkého na sebe, což bych dříve nemohla. Už nechci sedět doma, chci pečovat o své tělo a konečně si uvědomuji, jak je důležité vyhradit si i čas pro sebe.

Pátý den vyndal pan primář MUDr. Poláček paní Pavlíně drény a jí se hodně ulevilo - drény jsou totiž nepříjemné hlavně v oblasti kolen. Nyní je již doma se svojí rodinou a rozhoduje se, jakým způsobem bude pokračovat ve změně svého zevnějšku a svých předsevzetích.