Už několik let jsem bojovala s úzkým horním rtem, tak úzkým, že nebyl téměř vůbec vidět. A protože se od malinka bojím jehel, nesebrala jsem nikdy odvahu zákrok podstoupit. Jednoho dne se něco ve mě zlomilo a ja po 3 letech váhání a strachu jsem se rozhodla to zkusit. Našla jsem paní doktorku blízko mého bydliště, takže žádné dojíždění někam daleko. Paní doktorce jsem zavolala a objednala jsem se. Uběhlo par týdnu a byl tu den D. Přijela jsem na kliniku a byla nervózní, po chvíli v čekárně jsem šla na řadu. Paní doktorka i se sestřičku byly moc milé a já se snažila být statečná a nedat najevo strach. Pani doktorka vše vysvětlila, dostala jsem mastičku na umrtvení a šlo se na věc. Při prvním vpichu jsem si říkala jak to nebolí a bylo mi fajn. Bohužel u druhého se mi už dělalo špatně a bylo mi na omdlení. Otevřeli na mě okno, pokrčili nohy ale nepomohlo to. Omdlela jsem jim tam( u mě klasika a trochu jsem to i čekala ) po probuzení byly na mě milé, ledovali mě a povídali si se mnou, s úsměvem řekli ze jsem měla upozornit a nedělat jim takové překvapení. Nakonec jsme rty dodělali, sem tam nějaká pauza abych zase neomdlela. Říkali mi, že na tento zákrok jen tak nezapomenou a já taky ne. Po měsíci jsem šla na doplnění koutku, dala jsem si před tím čokoládu, kávu a paní doktorku i sestřičku poprosila aby na mě celou dobu mluvili a musím říct, že to opravdu pomohlo. Já tak měla ještě větší radost. Jak z toho, že mám krásné, ale furt přirozené rty, tak z toho že jsem neomdlela.