Po úpravě oci, se kteryma jsem mela problem, jsem se rozhodla u stejného lekare podstoupit jeste zakrok na casti obliceje, se kterou jsem problem nemela, slo spise o plezir;), ale vzhledem k tomu, ze diky predeslemu zakroku ziskal moji absolutní duveru, rekla jsem si, ze kdyz vidim, ze jde něco jeste lepe, proc do toho nejit;-), tedy si necham udelat i nos. Co me prekvapilo, bylo, jak v pohode zakrok to je. Nic neboli, par dni clovek vypada priserne, ale lepsi se to pomerne rychle a v den sundani sádry (2 tydny) byly modriny pouze trochu pod ocima. Po mesici je vse uplne v pohode. S vysledkem, ackoli je nos jeste nepatrne otekly a na konečný si jeste par mesicu pockam, jsem velice spokojena, nos nevypada nijak umele, je velmi symetricky a uzsi, nez jsem mela, vyraz obliceje je jemnejsi, ale ne o hodne jiny... Co se zmenilo dost, jsou (zase) oci;). Po browliftu byly vetsi... ale po rhinoplastice pusobi jako opravdu velke a o neco dal od sebe nez byly, což se mi moc libi. Zatímco drive byly zdaleka nejslabší casti meho obliceje, dnes mi ostatni rikaji, jaké mam nadherne a veliké oci a je to prvni, ceho si na mem obliceji vsimaji. Zakrok pro me tedy, ackoli muj prirozeny nos nebyl velky ani krivy, urcite mel smysl, zase jsem se přesvědčila o tom, ze plastická operace nerovná se transformace v monstrum pri velkych bolestech, ze se opravdu neni vubec ceho bat a ze MUDr.Frajer je skvela volba. Dosáhla jsem stavu mysli, kdy nevidim problem, ktery bych chtela vylepsit, jsem naprosto spokojena se svym vzhledem a poprvé v zivote jsem si rekla "jsem krasna" a myslela to zcela uprimne. Nicméně, s přibývajícími lety se jiste neco objevi a kam pujdu to pripadne "neco" resit, v tom mam jasno;).