Myslel jsem, že medicínu nikdy dělat nebudu, prozradil MUDr. Roman Kufa

V mnoha ohledech se MUDr. Roman Kufa neztotožňuje s názory svých kolegů, přesto patří k mimořádně nadaným a úspěšným plastickým chirurgům. Zda je atestace z plastiky skutečně pro estetického chirurga nezbytná, co si myslí reoperacích i budoucnosti estetické chirurgie, nám prozradil v následujícím rozhovoru.

Pane doktore, jak jste se dostal k plastické chirurgii?

Vždycky mě bavila kreativita, lákalo mě tvořit. Maloval jsem, vyřezával ze dřeva a když jsem začal studovat medicínu, nějak jsem v ní nemohl uplatnění pro představivost najít.  Alespoň zpočátku. A tak jsem se po roce přihlásil na architekturu, udělal talentovky, ale nakonec jsem se na medicínu přece jen  vrátil  a dostudoval, i když mě to příliš nenaplńovalo. Po škole jsem odjel kvůli jazyku do Anglie a tam jsem se úplnou náhodou dostal na plastiku. Asistoval jsem plastickému chirurgovi v Cambridgi, který se věnoval mikrochirurgii a ten mě  doporučil do privátní praxe v Londýně. Zde jsem asistoval u kosmetických zákroků i u rekonstrukčních operacích a okamžitě pochopil, že to bude ono.

Kdybyste měl porovnat Českou republiku a Velkou Británii z pohledu regulací, které se vážou na výkon plastické estetické chirurgie i vzhledem k činnosti odborné společnosti, myslíte, že systém v Británii je tvrdší? Je tam například možné, že lékař, který není certifikovaným členem společnosti, provádí výkony estetické chirurgie?

V Anglii to možné je, ale je to potom otázkou smlouvy s pojišťovnami. Pokud nemáte certifikát, pojišťovna s vámi nepodepíše smlouvu. Pak těžko operovat, když máte strach, že se nedoplatíte, nastanou-li komplikace. Jinak tam není podmínka, že by kosmetiky musel dělat plastik. Není to dáno plastickou společností. U nás se sice říká, že plastické operace musí dělat operatér s atestací z plastické chirurgie, ale není to tak doslova pravda, protože opak nelze právně napadnout. Spíš se to u nás traduje, než že by to byla zákonná podmínka. Proto když u nás běžný chirurg dělá například liposukci, není to úplně obvyklé, zatímco v Anglii ano.

A jaký je Váš osobní názor na to, že liposukci dělají všeobecní chirurgové?

Mně to nevadí, protože samotný zákrok je tak banální a jednoduchý, že ho může provádět i běžný chirurg. Ať se nikdo z plastiků nezlobí. Podle mě ten člověk potřebuje jen mít příležitost se to naučit a nabrat zkušenost. Může to být stejně tak lékař ORL, gynekolog nebo lékař z jiného chirurgického oboru. Pokud bude mít možnost u někoho se liposukci naučit a bude ji dělat třeba každý den, provede ji líp než plastický chirurg s profesurou, který ji udělá dvakrát za měsíc.

Mohlo by se tohle říci i například o operaci víček?

Je to už trochu něco jiného, ale ano, proč by to oční lékaři nemohli dělat? A samozřejmě to dělají. Ale technika provedení už je náročnější. Běžný chirurg má úplně jiný přístup ke tkáním než plastik. Používá jiné nástroje, sílu, nemá obvykle to cítění co jemný plastický chirurg. Zejména estetické cítění je v plastice výhodou.  

Jaké alternativy se u nás nabízí čerstvě atestovaným plastickým chirurgům v postgraduálním vzdělávání? Jak získávají zkušenosti s estetikou, když například liposukcí nemusí udělat k atestaci ani jedinou.

Ano, stále se to bere tak, že kosmetické zákroky jsou trochu mimo medicínu. Někteří lékaři se k tomu staví tak, že kosmetika či estetika není ryzí plastická chirurgie. Současně ji ale chtějí dělat co nejvíce, protože  samozřejmě přináší finanční zisk. Ale postavil bych to do jiné roviny: estetika je součástí plastiky a lékař by měl mít k atestaci něco odoperováno. Neříkám počty výkonů, jako jsou dané u jiných zákroků, ale určitě by tam zákroky být měly. Takhle po atestaci dostane certifikát a je bez zkušenosti hozený do vody. Nevím, jestli příprava k atestaci z plastiky by měla být taková, že lékař bude schopný odoperovat veškerou škálu estetických zákroků, ale po atestaci musí mít nějaký prostor, kde se to bude moci naučit. A tady je ouvej. Měly by existovat nějaké kurzy. A narážíme na  problém konkurence v oboru. Každý si řekne: „Proč ho to budu učit, když mi bude odebírat klientelu.“ K tomu se tak dnes staví skoro všichni. Chtěl bych to dělat opačně, právě tady, na Kartouzské, to chceme lékaře učit.  

Dá se tedy říci, že čerstvě atestovanému plastikovi se nenabízí nic jiného, než se dostat na nějaké renomované pracoviště, kde se estetické zákroky naučí?

Ano, potřebuje jít na pracoviště, kde bude s někým operovat. To je ideální. I já měl svého medika, který ke mně chodil už na medicíně. Všude mi asistoval, osm let. Dneska už má rok před atestací a je schopný udělat cokoliv, je plastik připravený se vším všudy. Je samozřejmě ideální, pokud někdo má takovou možnost.

Jak se stavíte k provádění reoperací po jiných lékařích?

Každý z lékařů je provádí. Pokud jednou dojde na komplikace, pacient ztrácí důvěru v původního operatéra a jde raději jinam, to je běžné.

Kam si myslíte, že se bude v budoucnu estetická chirurgie ubírat?

Myslím si, že se budou augmentovat prsa tukem a bude se vyvíjet další injekční materiál. Přestanou se používat tuhé implantáty, protože injekční augmentace jsou velmi jednoduché. Například nyní jsem dělal dvakrát Macrolane a výsledky jsou výborné. Bohužel tento materiál vydrží přibližně rok, rok a půl a je velmi drahý. Co se týče tuku, ten se také vstřebává. Ale provádí se studie, které se pokouší pomocí kmenových buněk dosáhnout, aby se nevstřebával.  Až se podaří vymyslet něco, co zůstane ve tkáni trvale, bude estetická chirurgie někde úplně jinde. Jinak si myslím, že takové zákroky jako je operace nosu nebo modelace břicha se budou provádět pořád stejně, tam není co vymýšlet. Jsou to standardní postupy, kde již není žádný razantní vývoj jako třeba v genetice.

Jak se díváte na fluktuaci lékařů mezi pracovišti, je to u nás poměrně běžné…

Já jsem byl největší „fluktuant“ v republice, takže jsem si to zažil… Myslím, že pokud lékař zůstane deset let na jednom pracovišti a bude se jen koukat a držet háky, tak ho to nebude bavit. To se mi stalo, a i když jsem neměl žádné konflikty, nechtěl jsem čekat. A je to vždy také otázka nabídky a finančního ohodnocení. Když to někdo nepochopí, tak o lékaře přijde, to je jasné. Pokud o někoho stojíte, musíte mu udělat podmínky. A já se bohužel na mnoha pracovištích setkal s tím, že to tak nebylo. To mě zklamávalo…Možná, že jsem chtěl některé věci strašně rychle… Záleží nejvíc na lidech, musí mezi nimi být úcta a vážnost. V plastické chirurgii je těžké hledat „parťáka“, protože každý je „nejlepší“. Když si projdete jednotlivá pracoviště, tvoří je často třeba jen dva lékaři a realizační tým. V Perfect Clinic teď máme naštěstí poskládaný tým, který je výborný. I když se třeba nepohodneme, zase se rádi vidíme a v tom je ta síla.

Jakou podle vás ve zdravotní turistice hrají roli zprostředkovatelské agentury? A jak by si měl pacient vybrat dobrou agenturu?

To je v podstatě velmi obtížné poznat, na internet se dá napsat cokoliv. Měl by dát na doporučení, ale pokud vím, tyto agentury získávají pacienty především přes internet, kde žádné osobní doporučení neexistuje. Ona ale v první řadě hraje u lidí roli cena. Ta byla donedávna téměř jediným důvodem zdravotní turistiky. Proč by jinak nešli k plastikům ve své zemi? A stále ještě se kvůli konkrétnímu odborníkovi vydá přes hranice méně zákazníků než kvůli ceně, i když se snad blýská na lepší časy.

Myslíte si, že v estetické chirurgii bude narůstat trend specializace pouze na určitou oblast zákroků?

Ono se to už vlastně děje. Jsou zde lékaři, kteří dělají například jenom liposukce a dělají je perfektně. Ale záleží to spíše na volbě konkrétního lékaře, protože je to hodně stereotypní. Mně osobně by to nebavilo, mám díky množství klientů hodně široké spektrum zákroků. V principu ale specializace není nutná. V estetické chirurgii není tolik dílčích výkonů a sama estetika je specializací plastiky, která je celkově hodně široká. Patří tam mikrochirurgie, chirurgie ruky, operace rozštěpů, vrozené vady, tumory a jen malinká část patří  kosmetice. Myslím si, že dobrý lékař je schopen kosmetiku zvládnout celou.

Nakolik si myslíte, že je pro estetického chirurga přínosem, když pracuje i v zařízení, kde pracuje i v některé z dalších podoborů plastické chirurgie?

Já osobně to dělám, provádím mikrochirurgii a rekonstrukce. Je to spíše o pocitu, že mě to baví, ale že by mně to pomohlo v estetice? To spíš ne. Když bude někdo od rána do večera dělat kosmetiky, bude to dělat lépe, než když bude celý týden operovat ruku a pak udělá jednu kosmetickou operaci. Ale je pravda, že například mikrochirurg, který operuje pod mikroskopem má „vyoperovanou ruku“, je hodně precizní. Pak si například u kosmetických operací dává pozor na jemné nuance. V žádném případě se ale na to nejde dívat tak, že lékaři, kteří dělají pouze estetické operace, jsou méně schopni.

Jaké spatřujete trendy v oblasti zdravotní turistiky?

Zahraniční klientele se věnuji asi pět let a pozoruji pomalu změnu k lepšímu. Dříve jezdila klientela především kvůli penězům. Bylo zřetelně vidět, že je to spíše nižší třída. Teď se přece jen objevují lidé i z vyšších sociálních vrstev. Tam je vidět, že už nejedou za cenou, ale spíše na doporučení. Myslím si ale do budoucna, že budeme stále dražší, takže se bude jezdit na Ukrajinu a podobně. Protože to je obsaženo ve spojení zdravotní turistika. Buď u nás budou pracovat levnější lékaři z jiných zemí, nebo se pacienti budou přesouvat do jiných zemí.

U nás v republice je velmi vysoká koncentrace plastických chirurgů, ve srovnání například s Polskem. Jaký to bude mít podle Vás vývoj?

Myslím si, že to bude pořád stejné, protože na každém pracovišti je stejný počet míst. Je ale strašně těžké, když se lékař po medicíně rozhodne, že chce dělat plastiku, dostat se na nějaké místo, protože jich je málo. A je to náročné - prakticky nevyděláváte, musíte jezdit na stáže, s rodinou je to potom ještě komplikovanější. Stáže na pracovišti trvají třeba rok, musíte si je platit. Alespoň by se tam měl lékař něco naučit. U nás ale taková výuka prakticky nefunguje. Představuji si to tak, že by se vypsala nějaká rezidentská místa na pracovišti a rezident by dostal lékaře, který se o něj bude starat třeba rok, ale se vším všudy. Bral by ho ráno na sál a vše mu ukázal, ale tohle u nás teď vůbec nefunguje. Bohužel. Alespoň v rámci naší nové kliniky v Kartouzské se s tím pokusíme něco udělat.