Otevřená rhinoplastika je trendem v operacích nosu

K největší dominantě obličeje patří beze sporu nos. Podtrhuje naši individualitu a do značné míry určuje naši podobu. Každá odchylka od jeho „ideálního tvaru" je proto na první pohled patrná a bývá také rušivě vnímaná.

Příliš velký nos, sedlovitý nos, orlí nos, bambulovitá špička nosu, příliš úzké nosní chřípí - s těmito problémy se řada lidí trápí při pohledu do zrcadla. Změna tvaru nosu může nejen navrátit pacientům ztracené sebevědomí, ale dokáže také zlepšit dýchání.

Zhoršené dýchání a další potíže

Estetické problémy nosu často provázejí i funkční potíže, například zhoršené dýchání a opakující se infekce způsobené vlivem vybočené nosní přepážky.

K plastice nosu je možné přistoupit až po ukončení růstu a puberty, obvykle po osmnáctém roce života. Horní hranice je pak obecně okolo 40. roku věku. S přibývajícími lety může být pro kůži těžší se přizpůsobit menšímu nosu. Ale vše je individuální. Výjimkou nejsou ani pacienti ve věku 60 let. Důležité je být v dobrém zdravotním stavu.

Operace nosu patří k velmi složitým chirurgickým zákrokům. Je proto dobré volit prověřeného lékaře, který tyto operace dělá často.

Otevřená rhinoplastika

Běžné deformity nosu lze korigovat zavřenu metodou, ale u těžkých deformit nosu, jako je třeba právě vybočení nosní přepážky (vede ke křivému nosu), kdy je nutný zásah i do nosního septa, nebo v případě, kdy je nutné použít štěpy ze žeberní chrupavky nebo z chrupavky ušního boltce, které se používají při korekci nosních struktur, většinou po nepovedené předchozí operaci nosu, kdy například chybí část hrotové chrupavky a špička nosu je proto oploštělá, nebo když je nízký či propadlý kořen nosu, je podle Kufy otevřený přístup nevyhnutelný.

Každý nos je jiný

Je důležité zdůraznit, že každý nos je jiný a nelze tudíž provádět pouze jeden a tentýž operační postup, ale je nutné vždy přistupovat individuálně. Před operací je velmi důležitá samotná konzultace, kdy pacient vysloví své představy a lékař zhodnotí, zda-li je jeho přání proveditelné. Důležité je se také podívat na fotografie před a po u podobných zákroků, abyste měli reálná očekávání. Výslednou podobu, resp. plánované změny linie může lékař dokonce nakreslit.

„Plastiku nosu můžeme rozdělit na operaci měkkého nosu, čímž rozumíme úpravu nosního hrotu, kdy špičku nosu můžeme zúžit, snížit, zvednout jeho projekci nebo zmenšit nozdry a na operaci tvrdého nosu, kterou rozumíme zásah do kosti. V tomto případě snášíme a upravujeme hrbol na kořeni nosu a zužujeme nosní kůstky. Obě operace můžeme provádět zavřeným nebo otevřeným způsobem. U zavřeného způsobu provádíme řez v nosní dírce a operujeme tzv. naslepo a bez viditelných jizev. U „otevřeného nosu“ provedeme řez v oblasti kolumelly (přepážka mezi nozdrami), kde zůstává tenká jizva," vysvětluje rozdíl v postupu operace plastický chirurg Kufa.

Po zákroku dochází k projizvení tkání. A vzhledem k tomu, že se během operace nalomí nosní kůstky, jež se následně hojí kostním svalkem, objevuje se otok. Stejně tak se projevují měkké tkáně, jako je kůže a podkoží, ty mohou také ovlivnit finální tvar nosu. Z toho důvodu se po zákroku přikládá na nos sádra. Po jejím odstranění je třeba nos pravidelně masírovat po dobu několika měsíců, aby tkáně změkly.