O zákroku jsem přemýšlel od začátku řídnutí vlasů, tedy cca 10 let. Necítil jsem se bez vlasů ani zdaleka dobře, prakticky každý pohled do zrcadla směřoval automaticky na vlasy, s obavou. Měl jsem dost času rozmyslet si, co bych chtěl, co očekávám a jak vybrat kliniku. Ve 32 letech jsem se konečně rozhoupal a objednal se na konzultaci v Phaeyde. Po konzultaci v Bratislavě jsem akceptoval cenu a pak už jen čekal na termín zákroku. Měl jsem problém s pokožkou na hlavě, zákrok jsme po konzultaci s klinikou dokonce pro jistotu dvakrát odložili. Vše jsem přeléčil výměnou šamponu a úpravou péče o vlasy (po konzultaci s dermatologem) a transplantaci nakonec nic nebránilo. Dojel jsem do Budapešti, dostal jsem pěkný pokoj pro sebe i manželku a druhý den nastoupil na kliniku. Vše šlo rychle a jak se dal proces do pohybu, opadla i nervozita - den před operací jsem sotva usnul. Proběhl první i druhý den operace, vše šlo hladce, všichni byli moc milí, takže na klinice byl pobyt příjemný a přátelský. Celá operace šla dobře, párkrát jsem i usnul, čili léky proti bolesti fungovaly, jak měly :) odpoledne bylo při operaci v sedě kratochvílí sledování filmu. Po skončení operace se ve mě střetávaly zvláštní pocity, kdy se se štěstím koukám na hlavu a vidím na ní znovu vlasy a zároveň je mi skoro až líto, že transplantace, o kterém přemýšlím posledních 10 let, je za mnou :) záhy ale začala další fáze - snaha ničeho se hlavou nedotknout. Když jsem viděl na ulici strom, raději jsem přešel na druhou stranu ulice, co kdyby visela dolů větev :) po pár dnech trochu hlava pobolívala, ale za pár dní bolest skončila, odešel otok z hlavy a mohl jsem se vesele vrátit do životního koloběhu :) po operaci bylo rozhodně rozumné zůstat pár dní doma. I odvoz z kliniky domů byl dobrý nápad, sám bych řídit skutečněn nepotřeboval. Ničím jsem se po operaci nezatěžoval, žádným dojížděním, sluncem, častým převlékáním, apod., a bylo to myslím rozumné. Po operaci se mnou klinika celou dobu vše konzultovala, další proces péče proto probíhal v klidu. Prakticky na den přesně 3 měsíce od operace se začaly objevovat první vlasy, to byl samozřejmě krásný pocit. Jeden den mě začaly dokonce bolet oči, jak jsem v zrcadle stále vlasy hyptotizoval a pozoroval přírustky. Všechny vlasy vyrostly, cítím se perfektně a dnes si nedokážu představit, že bych zákrok neabsolvoval. Byly to nejlépe investované peníze, každá koruna :) Life changing moment? Jednoznačně. Taky se teď dívám při každém pohledu zrcadla na vlasy, ale teď už s radostí :)