Reoperace nosu

Sekundární rhinoplastika je název pro korekční výkony, které následují po více nebo méně zdařilých primárních operacích nosu. Korekce nosu je velice delikátní výkon a i nejmenší technická chyba nebo pooperační komplikace mohou mít za následek neuspokojivý efekt.

Chirurgická korekce tvaru nosu patří mezi nejzásadnější výkony plastické chirurgie. Nos je dominantou obličeje a změna jeho tvaru výrazně ovlivní vzhled celé tváře. Korekce tvaru nosu nemůže být uniformní, vždy musí respektovat individualitu pacienta.

Odhaduje se, že u zkušených plastických chirurgů, kteří operují nosy často, je nutná sekundární rhinoplastika u 5 procent pacientů, u méně zkušených operatérů přibližně u 15 až 20 procent pacientů.

První otázka, kterou je potřeba při zvažování sekundární rhinoplastiky zodpovědět, je, zda problémy jsou funkčního rázu (porucha dýchání, pokles špičky při úsměvu…), nebo estetického charakteru (křivý nos, nerovný hřbet, pokleslá kolumela…). Druhou otázkou je to, zda subjektivní vnímání pacienta je v souladu s objektivním nálezem na nose. Pokud je mezi nálezem a steskem pacienta diskrepance, je na zvážení, zda provést operaci, riziko neúspěchu je vysoké. Nakonec třetí otázkou je, zda problém lze řešit, a pokud ano, pak za jakou cenu ve smyslu rozsahu operace, jizev, nutnosti odběru chrupavčitých nebo kostních štepů apod.

Problémy, které mohou vyžadovat následnou korekci, jsou tak rozmanité, že je téměř nemožné všechny stručně obsáhnout a popsat.

1. Nedostatečná projekce špičky, nebo naopak přílišná prominence (Pinocchio tip). Při nedostatečné projekci špičky je nutno buď redukovat více hřbet nosu, pokud to profil ještě dovolí, nebo zvětšit projekci špičky chrupavčitým štěpem. Při velké prominenci špičky je potřeba redukovat chrupavky hrotu, nebo je pomocnými nářezy a stehy tvarovat.
2. Nadbytek tkání nad špičkou nosu (polybeak deformity, supratip deformity). U této deformace se snášejí nadbytečné tkáně nad špičkou nosu, většinou vazivo nebo chrupavka nosní přepážky.
3. Sedlovitá deformace (ski-slope nose). U tohoto nosu je buď potřeba snížit ještě více dolní části hřbetu nosu, pokud je prominence nosu v této části ještě dostatečná, většinou je ale nutno doplnit chybějící tkáně hřbetu nosu po příliš radikálním snesení hrbolu chrupavčitým štěpem nebo jiným materiálem. Není výjimkou i kombinace obou uvedených řešení, kdy se v dolní části hřbetu nosu snesou prominující tkáně a ty se pak využijí k vyplnění defektu v horní části hřbetu nosu.
4. Prasečí nos (piggy nose), neboli pohled do brokovnice, který vzniká přílišným zvednutí špičky nosu a při pohledu zepředu je vidět otevřené nosní dírky. Korekce spočívá v prodloužení nosu v oblasti špičky, v podstatě vždy je nutné použít chrupavčitý štěp. Jenom výjimečně lze vadu korigovat zkrácením sloupku mezi nozdrami a vysunutím křídel nosu nahoru.
5. Vytažené nosní křídla, nebo jiná deformita křídel. Retrahovaná nosní křídla je obtížné korigovat i primárně a po předchozí operaci s jizvami je to ještě obtížnější. Téměř vždy je nutno kůži křídla mobilizovat a vložit chrupavčitý, slizničně-chrupavčitý nebo kožně-chrupavčitý štěp.
6. Vnořená, nebo naopak prověšená kolumela (sloupek mezi nozdrami). První deformita se koriguje doplněním kolumely chrupavčitým štěpem, posunem kolumely dolů, nebo, při dlouhém nose, lze vysunout křídla nosu výš. Opačný případ, tedy prověšená kolumela, se koriguje snesením přebytečné chrupavky kolumely.

Z výčtu uvedených vad po rhinoplastice se podle studie nejčastěji vyskytují polybeak deformita ve 33 % a ski-slope deformina ve 24 %. Jsou to naštěstí potíže, které se dají relativně dobře a efektivně řešit. Ostatní vady, zejména deformace chrupavčité části nosu, se korigují hůře a v projizveném terénu po několika přechozích operacích jsou výsledky často kompromisní.