8.6.. jsem podstoupila zákrok, na který jsem se těšila. Nebyl to můj první zákrok a vím že můj práh bolestivosti je dost vysoký. Sestřičky se mi ptaly, zda nechci něco na uklidnění. Byla jsem klidná, takže ne. Celý zákrok je nepříjemný a nejhorší je část umrtvovací. Ani pak to není žádná hitparáda. Takže kdo tvrdí, že Aptos nebolí, tak bolí. Bolí to pak i doma, neb tvář je "pochroumaná" nateklá, citlivá a já měla hodně velké modřiny. Našla jsem si na netu, čím si mám bolavou tvář ošetřovat. Koupila jsem si oranžové skvělé tablety na modřiny a mastičku na otoky. Tato informace mi tedy jaksi chyběla. Po zákroku mně nebylo vůbec dobře. Klesl mi tlak a začala jsem se chvět a jektaly mi zuby. Dostala jsem tedy ten prášek, který jsem odmítla. Po nějakém čase, jsem odešla s kuklou na hlavě sama domů napříč Prahou jako bílá muslimka a naprosto to nikoho neudivilo. Nikdo si nikoho totiž opravdu nevšímá.Tak jsem si šla koupit do Labutě boty jako bolestné. Metrem jsem dojela k autu a pak domů. Doma to bylo hodně citlivé, nateklé a bolestivé. Dodnes spím v návleku a nosila jsem ho na radu paní doktorky 3 dny 24 hodin. Po 14 dnech jsem se šla ukázat paní doktorce. Tvář už se rovná, modřiny zmizely a čekám, kdy se začnu líbit zase samo sobě.Ale musím říci, že se mi tváře vylepšily a syslíky se tváří jako že tam skoro nejsou. Ještě to chce čas. Nemám už takové varhánky, které mne tedy dost vylekaly. Vše má svůj čas. Jsem trpělivá, ale po druhé bych už na tento zákrok nešla. Fotka je jen před. Zatím jsem si nové foto nestáhla
