Získejte až 25 000 Kč zpět za Váš zákrok
Každý měsíc máte šanci vyhrát.
Uložte si fakturu a zúčastněte se!
Lipofilling nebo lipografting?
Kontaktujte Verified kliniky, které vám mohou nabídnout ošetření.
Pojem „lipografting" jsem pravděpodobně na toto fórum přinesl já v některých diskusních příspěvcích a v článku „Liposukce současně s lipograftingem". I když se oba pojmy (lipofilling a lipografting) často zaměňují a považují se za synonyma, přece jen existují určité odlišnosti, na které bych chtěl v tomto článku upozornit.
Lipografting nebo ve světové odborné literatuře nazývaný též „structural fet grafting“ či „mikrofet grafting“ je metoda, která se vyvíjela několik desítek let. Největší zásluhu na tom má S.R.Coleman z New Yorku. Jeho metodu, kterou vyvinul a popsal, používá dnes většina renomovaných plastických chirurgů na celém světě. Tuk, jako plnící materiál (filler) je tělu vlastní a proto je dobře snášen. Nevyvolává pocit cizího tělesa a po jeho aplikaci prakticky nebývají komplikace jako při použití cizorodého materiálu. Nejvíce je metoda používána v oblasti obličeje ke zmírňování projevů stárnutí a k odstranění dědičných kosmetických vad nebo ke kosmetickým úpravám po úrazech, operacích nebo zánětlivých procesech.
Nejprve trochu teorie
Tuková buňka, podobně jako i jiné buňky těla (svalové, nervové atd.) potřebuje ke svému přežití jak přívod živin, tak přívod kyslíku. Živiny a kyslík přijímají buňky difusí z okolní tkáňové tekutiny a z drobných cév, které do tkáně prorůstají. Když se částečka tukové tkáně, která obsahuje tukové buňky, na některém místě těla odebere a přemístí se do jiné oblasti těla, můžeme tuto tukovou částečku nazvat tukovým transplantátem (lipograft). Podobně jako u transplantátů z jiných tkání (např. kost nebo kůže) je vhojení tohoto transplantátu na jiném místě těla závislé, mimo jiné faktory, také na velikosti transplantátu a na ploše, kterou transplantát na nové místo naléhá. Čím je transplantát menší a styčná plocha transplantátu s okolím větší, tím více může z okolí přijímat živiny a kyslík a tím stoupá naděje na jeho přežití a vhojení na novém místě.
Co z toho plyne?
U „lipofillingu“je celková hmotnost tukového transplantátu (tuková částečka) větší (obr. č. 1). Výživa a kyslík se dostává jen k povrchově uloženým buňkám a ty pak mohou přežít. K těm hlouběji uloženým se živiny a kyslík nedostanou, proto tyto buňky odumírají a časem se vstřebají (obr. č. 2).
Naopak u „lipograftingu“ je transplantovaná částečka tuku tak malá, že jejím povrchem je zajištěn přísun živin a kyslíku všem buňkám, které pak přežijí a takto malý transplantát se celý vhojí. Prvé 4 dny jsou drobné transplantáty tuku vyživovány jen difusí z okolní tkáně, ale od 4 dne do transplantátu začnou prorůstat i cévy.
Bližší informace k zákroku
Co je u obou metod stejné?
U lipofillingu i u lipograftingu je tuk odebírán tenkými kanylami a po sedimentaci nebo odstředění je tuk aplikován do požadované oblasti z malých vpichů, které nezanechávají následné jizvy. Celý výkon je většinou možné provést v lokální anestesii.
Co je odlišné?
Zásadní rozdíl mezi lipofillingem a lipograftingem je v detailním provedení výkonu.
Orientačně mohu vyjmenovat základní odlišnosti:
Odběr tuku
U obou metod se provádí ručně do injekčních stříkaček - ne pomocí odsávacího přístroje jak tomu bývá u liposukce. U lipofillingu je odběr prováděn většinou většími stříkačkami a za výrazně většího podtlaku, u lipograftingu menšími stříkačkami a jen mírným podtlakem.U lipograftingu se na injekční stříkačky nasazují většinou výrazně tenčí kanylky (obr. č. 3) s menšími otvory, aby se při odběru získaly jen menší tukové částečky, vhodné zejména pro použití při transplantaci tuku v obličeji.
Příprava tuku
Odebraný tuk se u obou metod odstřeďuje, ale u lipograftingu se zásadně k transplantaci využije jen část odstředěného tuku, u kterého se předpokládá větší životaschopnost buněk viz obr. č. 4.
Aplikace tuku
U lipofillingu se k aplikaci používá většinou silná jehla a tuk se aplikuje podobnou technikou, jakou se aplikují jiné injekční implantáty - fillery. Tuku se aplikuje vždy více, protože se předpokládá, že se část tuku (50 - 70%) vstřebá.
U lipograftingu se tuk aplikuje zásadně speciálními, na konci zaoblenými a tenoučkými kanylkami různého tvaru (obr. č 5). Kanylkami, které jsou na konci zaobleny, se neporuší cévy a nervy. Kanálek vzniklý po průniku tupé kanylky se následně pevněji uzavře než tomu je po průniku ostré silné jehly. Ta totiž při pronikání tkáň vždy nařízne.
Tuk se aplikuje po malých částečkách - partikulích. Ty spolu navzájem nesplývají a jsou zcela obklopeny a od sebe odděleny hostitelskou tkání (obr. č. 6). Protože jsou částečky malé, může se dostat výživa a kyslík ke všem buňkám v částečce a tím je výrazně zvýšena možnost přežití a vhojení transplantovaného tuku. Při lipograftingu se obvykle nemusí aplikovat více tuku, než je ho zapotřebí k dosažení požadovaného tvaru. Jsou-li malé částečky tuku aplikovány správnou technikou tak se vhojí a tuk se nevstřebá.
Jak dlouho výsledek „lipograftingu“ vydrží
Na tuto častou otázku lze odpovědět takto: Je-li výkon technicky proveden bezchybně, může být výsledek trvalý. K tomu ale musí být příznivé ještě jiné okolnosti, které operatér nemůže zcela ovlivnit. Nelze zcela garantovat životaschopnost odebraných buněk. I při šetrném odběru se mohou některé buňky poškodit. Podle Colemana některé tukové buňky, zejména u silnějších osob, obsahují více triglyceridů, jsou nabobtnalejší a jejich stěna je více zranitelná. Lépe jsou na tom tukové buňky u osob hubených. Mají odolnější buněčnou stěnu a lépe po transplantaci přežívají. Z výše uvedeného vyplývá, že i „lipografting“ je nutné někdy opakovat k dosažení dobrého a trvanlivého výsledku. I v tomto případě je ale šance na dobrý a trvanlivý výsledek podstatně větší než u „lipofillingu".
Kde je lipografting účinná metoda a kde není
Metoda je zcela špičková při výplni propadlých tváří.
Při odstraňování „tmavých kruhů pod očima“, zejména u mladších osob je to prakticky jediná účinná metoda, kdy se tmavé kruhy vyplní a zesvětlí.
V některých případech je možné lipograftingem při dolním okraji dolních víček nahradit operaci dolních víček.
Dobré výsledky bývají u zapadlých horních víček.
Lze vyplnit propadlé spánky a prohloubené nosoretní rýhy. Je možné i zvětšit rty. Dobré výsledky jsou u prohlubní mezi šlachami na hřbetu ruky, jak tomu bývá u starých osob. Je to jediná účinná metoda, kterou lze korigovat „přesátí po liposukci“, zejména ohraničené prohlubně v odsátých plochách.
Lipografting je velmi vhodná metoda i pro kombinaci s jinými výkony v oblasti obličeje. Někdy provádíme operaci horních víček a současně lipografting nápadných prohlubní pod dolními víčky. Lipografting je velmi vhodný doplněk k faceliftu nebo k miniliftu.
Provádíme-li lipografting inkriminovaných oblastí v obličeji, obvykle nepřekročí celkové množství implantovaného tuku při jedné aplikaci 10 až 15 ml.
Lipografting nelze využít k efektivnímu zvětšení prsou, jako je to možné při použití silikonových implantátů. Možné je jen vyrovnat některé povrchové nerovnosti které mohou vzniknout po předchozím zvětšení prsou implantáty.
Podobně je problematické technikou lipograftingu výrazně zvětšit a vytvarovat hýždě (více viz článek MUDr. Entnera „Zvětšení a modelace hýždí“).
Komplikace
Technické provedení lipograftingu bylo vyvinuto s cílem přinášet dlouhodobé nebo trvalé výsledky. Stoprocentní úspěšnost, podobně jako u mnohých jiných estetických operací, nelze ale vždy zaručit. Podílí se na tom výše zmíněná náročnost správné aplikace tuku a nemožnost stoprocentně zhodnotit vitalitu všech transplantovaných buněk. K čemu tedy může v nepříznivém případě dojít?
Tuk se může v menším procentu případů po určité době více nebo méně vstřebat - jako u lipofillingu. Náprava je jednoduchá. Aplikuje se znovu, někdy i opakovaně.
Při aplikaci může proniknout větší tuková částečka, než ta která je pro danou oblast vhodná, těsně pod kůži nebo přímo do kůže, což může způsobit přes kůži viditelné vyklenutí.Tato komplikace může být zejména v oblasti víček, kde je kůže velmi tenká, dosti nepříjemná, ale víme jak ji úspěšně vyřešit.
Pooperační průběh
Otoky po lipograftingu bývají větší a mohou přetrvávat až 14 dnů. Mohou se objevit i modřiny. Proč jsou otoky při lipograftingu větší než při lipofillingu? Při lipofillingu se jehlou pronikne do inkriminované oblasti a zde se najednou aplikuje větší množství tuku. Když aplikujeme stejné množství tuku po malých částečkách jako je to u lipograftingu, musíme z jednoho vpichu do tkáně kanylkou proniknout vícekrát. Na častější pronikání kanylky reaguje tkáň větším otokem. Proto je v pooperačním období vhodné ošetřenou oblast chladit alespoň dva dny. Je také nutné vyvarovat se tlaku na tuto oblast.
Závěrem
Lipofilling jsem prováděl nejméně 12 let a to stejným způsobem jako se dodnes provádí na mnoha pracovištích. Nyní asi 4 roky na naší klinice provádíme převážně lipografting, tj. aplikujeme tuk výše popsanou technikou. Můžeme tedy výsledky obou metod srovnávat i po delším časovém odstupu od operace. Při dobré technice a příznivých dalších okolnostech bývají výsledky u lipograftingu dlouhodobé, zejména ve srovnání s jinými injekčními fillery (př. Restylan atd.).
Aplikace tuku do tkáně po malých částečkách (1/10-1/50 ml) je obtížná a vyžaduje velkou pečlivost, zručnost a zkušenost. Je také nutné dodržet správnou vrstvu, kam se má tuk aplikovat. Protože se při lipograftingu snažíme jako výplňového materiálu použít životaschopné tělu vlastní buňky, je to bezesporu metoda šetrná, která si bude získávat stále větší popularitu i u nás.
