Ani nevím, kdy se mi nos změnil. Jako dítě jsem měla hezký malý nosík, pršák s drobnou špičkou. Věkem se změnil v nehezkou skobu a navíc se zkřivil na jednu stranu, což dělalo nehezký profil. Svůj nos jsem si prohlížela, kudy jsem chodila, ve výlohách, v zrcadlech, v odraze skla, zkrátka všude, kde se dalo. Často jsem přemýšlela o plastice, ale neměla jsem odvahu a navíc jsem měla chvíle, kdy se mi můj nos nezdál zas tak hrozný. Když jsem se ale viděla na fotkách, byla jsem nešťastná, nos vypadal příšerně snad na každé fotce, ze všech stran. Proto jsem udělala definitivní rozhodnutí a objednala se na kliniku GHC k profesorce Duškové. Operace proběhla v pořádku a bez bolestí. Jsem 5 měsíců po operaci a nos se stále formuje. Na první pohled nikdo nepoznal, že je na mě něco jinak, ale zároveň je nos mnohem menší a konečně rovný. Už se nebojím fotoaparátu a ve výlohách se na sebe dívám ne s obavou, ale s radostí.