Dobrý den, ráda bych se podělila o svůj příběh a byla třeba odstrašujícím příkladem pro ty z Vás, kdo se rozhodujete podstoupit operaci nosu.

Od malička jsem na výkonostní úrovni provozovala moderní gymnastiku. Sport to není jednoduchý a při denním tréninku nejednou došlo k úrazu (údery do obličeje nejrůznějším gymnastickým náčinním nebyly výjimkou). Když jsem tento sport ze zdravotních důvodů musela v 16ti letech opustit, došlo u mě (jako u mnohých gymnastek) k rychlému růstu, který byl dosavadním náročným tréninkem opožděn. Tělo dostalo ženské rysy, bohužel nos dostal rysy (snad v důsledku oněch úrazů) mírně orlí. Od té doby jsem prožívala těžko popsatelný stav mysli, kdy jsem se za sebe naprosto styděla, přestože postavu, vlasy atd. by mi záviděla leckterá modelka.

Tento psychický problém se stupňoval, až v mých 20ti letech rodiče vyslyšeli mé přání - podstoupit operaci nosu - ze svých nevelkých výplat na ni našetřili a s důvěrou jsme se rozjeli do Brna (tou dobou bohužel bez internetu, bez recenzí, bez informací).

Na operaci jsme se v plné důvěře dohodli s Dr. ......, tou dobou primářem kliniky. Celé pooperační období bylo opravdu nepříjemné - obrovská sádra přes nos, čelo i tváře, celých 14 dní znemožněno dýchání kvůli tamponádě atd. Byla jsem vyřízená a litovala, že jsem operaci kdy podstoupila. Po sundání sádry byl orlí výstupek pryč. Celá přední část nosu však zůstala netknutá, takže výsledný efekt vypadal velmi rozporuplně. Byla jsem však ráda, že je alespoň "orel" pryč.

Postupem času jsem se setkala se stále častějšími reakcemi na můj nos (než v případě orlího). Tvar nosu byl nyní tak nepřirozený, že poutal pohledy okolí mnohem více. Při představě 14 dnů, od sádry odřeného obličeje a dalšího nepěkného výsledku jsem si na druhou operaci nedovolila ani pomyslet.

Čas běžel. Šest let jsem polemizovala sama se sebou. Přibyla hypotéka na byt, takže další finančně náročná operace mizela v dáli. Přesto mi to jeden večer nedalo a čistě s prosbou o sdělení ceny operace jsem se obrátila na Kliniku Esthé. O co větší šok pro mě byl, když mi druhý den v práci zazvonil telefon a po jeho zvednutí se mi představil osobně pan Doc. Měšťák! Tento okamžik byl pro mě po šesti letech studu zlomový, protože mě pan Měšťák po telefonu s nebývalou ochotou vše vysvětlil a vyzval mě, ať přijedu na konzultaci.

Přijela jsem. Rozhodnutá pouze k tomu, že si vyslechnu jak moc je "oprava" komplikovaná a zjistím finanční stránku věci.

Když jsem vešla do ordinace, posadila se a vyslovila slovo "nos", otočil si pan docent můj obličej na profil, zakroutil hlavou a s upřímným rozhořčením nad výsledkem mé předchozí operace se mi "omlouval", že jsem se musela tak dlouho trápit a nechávat si hyzdit (svůj jinak pěkný) obličej. Byla jsem z jeho "lidského" přístupu opravdu zaskočená, přece jen je to člověk velmi známý, uznávaný, což jde bohužel zpravidla ruku v ruce s arogancí, povrchností apod. Nekompromisně mi řekl, že mi nos opraví a že mě objedná co nejdříve to půjde. Byl ochoten zapsat si mě daleko dříve, přestože už měl diář beznadějně plný. Z obav týkajících se ceny jsem operaci odročila až na březen. Poté mě šokoval znovu, když mi na operaci poskytl obrovskou slevu, nenechal si zaplatit ani konzultaci, pohladil mě po vlasech a řekl ať se ničeho nebojím, že mi nos opraví tak, jak je k mému obličeji záhodno.

Na operaci jsem bez problémů našetřila, samotná operace byla velmi rychlá, přestože mi pan docent modeloval celou špičku, snižoval o 8 mm, zasahoval do kosti. Nadchla mě malá dlaha (pouze na nose), jednoduše upevněná náplastí. Tamponáda byla odstraněna po 2 dnech, takže zbylých 12 se snášelo naprosto bez problémů. A když se přiblížil okamžik prvního pohledu do zrcadla? Chtělo se mi brečet. Nemohla jsem se poznat. Nikdy jsem neměla tak malý nos. Rovný, jemný, souměrný, bez deformací, můj! Bez sádry jsem teprve pár dní. V zrcadle se nemůžu na svůj profil vynadívat. Jsem jiná, přesto stejná. Težko se pro tyto pocity hledají slova. Kolem party „chlápků“ jsem včera prošla z profilu. Běžná věc pro většinu lidí. Ne pro mě. Poprvé za mých 26 let bez studu, odvracení tváře či trapného pocitu sama ze sebe.

A co tím vším chci říct? Neváhejte s operací nosu, pokud se jeho tvar jakkoli dotýká Vaší psychiky. Nečekejte šest let, protože ani za 10 let se s tvarem, který Vás trápí, neztotožníte. Ovšem pozor! Vybírejte pečlivě plastického chirurga, do jehož rukou se svěříte. Jeden Vám může Váš problém prohloubit, druhý vyřešit. Nepodceňujte jeho výběr…

Vědoma si toho, že tento můj dopis působí spíše jako PR článek, nemohu jinak. Oč úžasnější však je, že se jedná o RECENZI!

P.S. … a pokud tyto články, pane docente, někdy čtete, pak mám ještě tři slova pro Vás – MOC VÁM DĚKUJI!