Implantace varlete

Testikulární implantát se používá z estetického důvodu, v případě, že se muž za chybějící varle stydí, a přeje si tento problém vyřešit. Implantát však nemá žádnou funkci skutečných varlat. Testikulární protézy se používají již od 40. let 20. století a vyráběly se z různých materiálů. V dnešní době jsou vyrobeny převážně ze silikonového kaučuku a jsou naplněny buď silikonovým gelem, nebo solným roztokem. Testikulární implantát má váhu a tvar podobný normálnímu varleti a je dostupný v různých velikostech.

Správné testikulární implantáty:

• nejsou chemicky reaktivní,
• nezpůsobují zánět,
• jsou mechanicky odolné,
• jsou sterilní,
• mají správný tvar,
• jsou pohodlné.

Pokud se rozhodujete zákrok podstoupit, je důležité, abyste našli zkušeného chirurga, který se specializuje na operaci implantace varlete. Lékař by měl na první konzultaci zodpovědět všechny vaše dotazy, seznámit vás jak s výhodami, tak s možnými riziky zákroku. S chirurgem se domluvte na všech podrobnostech a zvoleném postupu pro řešení vašeho problému. Měli byste odcházet s dobrou představou o tom, jak bude zákrok probíhat.

Výkon by neměli podstupovat muži s nemocným šourkem, tříselnou kýlou vedoucí až do šourku, hydrokélou („vodnatostí“ šourku) a ostatními nemocemi či vadami šourku. Rozhodně není vhodné vkládat implantáty do šourku v situaci, kdy má muž skryté, nebo nevyvinuté varle. V případě přítomnosti jakéhokoliv základu varlete může dojít k situaci, že nález umělých varlat zastře nádorovou diagnózu vlastního varlete. Někteří muži sice žádají o implantaci, i když svá varlata mají, avšak tento postup je, ne-li nezdravý, minimálně neetický.

Obecná rizika operačního výkonu jsou stejná jako u ostatních chirurgických výkonů. Estetické riziko může být skrytá infekce, která může vést ke špatnému hojení, výraznému projizvení, infekci až perforaci šourku a konečně až vypuzení implantátu.

Mezi komplikace operace implantace varlete patří vznik bolestivé kapsulární kontraktury, tvorba kalcifikací, ruptura testikulární protézy, vznik infekce, vznik hematomů a seromů či protlačení implantátu.

Výsledným efektem je šourek obsahující dvě varlata. Implantát bývá mírně tužší. Konsistence implantátu se vyrábí jako průměr měkkosti původního varlete, avšak rozdíl v tuhosti materiálu vnímá přinejmenším jen jeho nositel. Často se stává, že implantát mění polohu. Při podrobném zkoumání je však zjištěno, že sice v menší míře, ale přece ke změně polohy dochází i u zdravého varlete.

V pooperačním průběhu by operovaný měl zůstat v klidu první dva týdny v domácím léčení. Pracovní schopnost při bezkomplikovaném pooperačním průběhu je do dvou týdnů.

Stav je citlivý, bolesti jsou vzácné a lze je potlačit běžnými analgetiky. Většinou však studené obklady jako analgetikum postačují. Dobré je tahat si za implantát směrem dolů, protože původně prázdný šourek je kratší. Takto to provádět dlouhodobě cca 20 s. ráno a večer.

Plavání není vhodné dříve než po 2 měsících, naopak sprchování je vhodné ihned následující den po operaci, a to zvláště po plnění biologických potřeb (močení, stolice). Běžná fyzická zátěž a sportování je možné cca po měsíci. Po dobu alespoň jednoho měsíce po operaci by se pacient měl vyhýbat sexuálním aktivitám. Konečný efekt zákroku lze zhodnotit nejdříve po dvou měsících, později se již příliš nemění. Výsledek operace je trvalý.