Kmenové buňky; hit současnosti

Pojem kmenové buňky se v současnosti skloňuje v nejrůznějších medicínských oborech ve všech pádech. Jak to s nimi ve skutečnosti je a je opravdu v dohlednu doba, kdy se kmenovými buňkami bude léčit Alzhaimerova choroba stejně jako zvětšovat poprsí nebo transplantovat vlasy?

Co jsou to kmenové buňky?

Jedná se o buňky, které jsou schopné regulovaně se rozmnožovat. Organismus je potřebuje k zachování vyváženého stavu a pro udržení správných funkcí.  Vyskytují se hlavně v embryích, v dospělém organismu pak v těch orgánech, kde dochází k časté obnově buněk. V kostní dřeni vznikají červené a bílé krvinky (mluvíme o tzv. hemopoetických kmenových buňkách), ve sliznicích, v kůži, v tukové tkáni, nebo například ve vlasových koříncích. Kmenové buňky v organismu zdravého člověka podléhají regulacím, jejich neregulované množení je vlastně zhoubným procesem.

Kmenové buňky se nejprve cíleně uplatnily při transplantacích kostní dřeně u pacientů s poškozenou krvetvorbou. Pak se zjistilo, že u transplantovaných pacientů se vyskytují buňky dárcovského původu i v jiných orgánech než v krvi, například jaterní buňky s mužskými chromozomy u ženy, které poskytl muž kostní dřeň k transplantaci. Z toho se usoudilo, že v kostní dřeni existují i jiné kmenové buňky než hemopoetické a rozvinul se jejich intenzivní výzkum.

Proč jsou pro medicínu tak atraktivní?

Kmenová buňka se dokáže transformovat na konkrétní typ buňky podle tkáně, do které se dostane. To znamená, že po přenesení na určité místo se může teoreticky transformovat na chrupavku, kosti, cévní, nervové nebo svalové buňky. Proto se hledají cesty pro jejich uplatnění například pro léčbu infarktu myokardu, cukrovky, špatného prokrvení končetin a dalších indikacích.  

Využití kmenových buněk v současnosti

Do terapie pronikly velmi dobře hemopoetické kmenové buňky. Transplantují se buňky od příbuzných i nepříbuzných dárců, i vlastní krvetvorné buňky pacientů odebrané před léčbou poškozující jejich schopnost krev vytvářet. Zdrojem krvetvorných buněk je kromě kostní dřeně i periferní krev. Do ní se kmenové buňky vyplavily z kostní dřeně vlivem faktorů podněcujících krvetvorbu. Z ní se pak oddělí frakce potřebných buněk na separátorech. Rozvíjí se také transplantace pupečníkové krve, což je další zdroj krvetvorných buněk.

Nehemopoetické kmenové buňky, nazývané také mezenchymální kmenové buňky, jsou v celém světě intenzivně zkoumány. Jsou vypracovány metody jejich získávání, množení v tkáňových kulturách. Studují se jejich vlastnosti, identifikační znaky, schopnost přeměny v různé typy tkání, jejich imunologické vlastnosti. Publikovány jsou nadějné výsledky pokusů na zvířatech při obnově poškozených orgánů.

Na některých renomovaných pracovištích je povolen experimentální klinický výzkum léčby pomocí kmenových buněk. Vyhodnocování výsledků je však velmi obtížné, protože je nutné získat údaje o terapeutickém efektu na dostatečné velkých skupinách pacientů s podobným rozsahem poškození, uvádí PhMr. RNDr. Alena Hrubá, CSc., z oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie krevní transfúze v Praze.  A jistě je třeba souhlasit s tím, že širší zavedení nových léčebných postupů se může uplatnit až po důkladném prověření účinnosti a neškodnosti pro léčené pacienty, dodává.

Zatím se situace taková, že nelze v nejbližších letech počítat s masovou léčbou degenerativních poškození mozku typu Alzhaimerovy choroby, cukrovky či selhání jater za pomoci  kmenových buněk.

 V estetické medicíně manipulují lékaři s kmenovými buňkami při přenosech tukové tkáně, protože v té jsou obsaženy v poměrně velkém množství. Zatím se ale nezdá, že by se uplatnily izolované kmenové buňky při formování orgánů v dospělosti. To se děje v době nitroděložního vývoje.

Rizika využití kmenových buněk

Ve výzkumu využití kmenových buněk je třeba také zkoumat jejich vlastnosti a neškodnost. Ta není tak úplně zanedbatelná, protože ať přenesete kmenovou buňku do jakéhokoliv prostředí, porušujete rovnováhu organismu. Ta je řízená řadou faktorů, které zabezpečují počet a funkci buněk tak, aby byla zajištěna jejich činnost, opotřebené buňky zanikaly a na jejich místo nastupovaly nové ve správném počtu, varuje PhMr. RNDr. Alena Hrubá, CSc. Každoročně se objevují nové molekuly v tělních tekutinách a na povrchu buněk, kterými jsou procesy vzniku, činnosti, stárnutí a zániku buněk řízeny. Buněčná terapie proto s sebou přináší určité riziko, že bude tato křehká rovnováha porušena. Stále víme jen velmi málo o tom, které faktory způsobí, že buňky se vymknou regulaci. To platí také o přenosu kmenových buněk do prsu, jehož tkáň je náchylná ke vzniku maligního bujení.

 Využití kmenových buněk vidí prozatím PhMr. RNDr. Alena Hrubá, CSc především v terapeutických procesech směřujících k uzdravení, nebo zlepšení kvality života.

Využití kmenových buněk v estetické chirurgii

Navzdory výše zmíněným informacím se však i u nás stále častěji objevují informace o tom, že kmenové buňky a jejich využití již pronikají do praxe estetických chirurgů. Výzkum kmenových buněk v současné době skýtá v medicíně naději pro mnoho pacientů v mnoha oborech medicíny, a nabízí možná v budoucnu možnost léčby nejrůznějších chorob, poranění či nádorových onemocnění. Samozřejmě, že se objevují představy jejich využití i v plastické chirurgii. Princip léčby je zdánlivě jednoduchý - narušenou či nedostatečně výkonnou tkáň lékaři vyspraví aplikací buněk, které poškozené či chybějící buňky nahradí. Všechny druhy léčby s kmenovými buňkami však zatím nikde na světě nepřekročily hranici klinických pokusů a jsem si jist, že než aplikace kmenových buněk dospěje do stadia, kdy budou v medicíně tyto metody běžně dostupné a zcela bezpečné, uplyne ještě řada let, uvádí MUDr. Svatopluk Svoboda. Jediné, co se v současné době v plastické chirurgii používá, a to i u nás, je aplikace tuku a tukových buněk, odebraných pacientce při liposukci, do prsů. Docílí se tak mírného zvětšení. Jako každá metoda v medicíně i tento postup má však svá omezení a určitá úskalí, rozhodně se ale v tomto případě nejedná o použití kmenových buněk, objasňuje MUDr. Svoboda.

Prvním pracovištěm, které začalo v České republice provádět operaci zvětšení prsou pomocí přenosu vlastních tukových kmenových buněk je klinika plastické a estetické chirurgie Medicom VIP. Tato klinika jako jediná v ČR nabízí kompletní nabídku zákroků zvětšování poprsí, od přirozeného zvětšení pomocí kmenových buněk, po přípravky obsahují kyselinu hyaluronovou (Macrolane nebo Hyacorp) až po nejkvalitnější silikongelové nebo mikropolyuretanové hmoty. 

prsa3

Kmenové buňky jsou v současné době hitem – pokrokem v medicíně, jak estetické či obecné. Zvětšení poprsí pomocí kmenových buněk je přirozené a trvalé, bez nutnosti narkózy, použití implantátů při operaci a následných jizviček. U tohoto zákroku zcela odpadá jakákoli negativní reakce organismu na cizí hmoty. Směs životaschopných tukových a kmenových buněk je aplikována do tukového tělesa prsu jehož objem je tak významně zvětšen. Mléčná žláza ani mlékovody nejsou nijak narušeny. Zákrok byl dlouhodobě testován v zahraničí bez jakýchkoli negativních vlivů na lidský organismus. Pokud bychom do poprsí aplikovali čistou tukovou tkáň bez enzymatické selekce, většina by se vstřebala. Z tohoto důvodu používáme při Autoaugmentaci (zvětšení poprsí kmenovými buňkami) právě čisté kmenové buňky. V poprsí se nám díky své životaschopnosti udrží více jak 80 % aplikované směsi (čisté tukové a kmenové buňky). Celkový pobyt klientky na klinice je cca 6 hodin, neboť se musí přebytečný podkožní tuk nejdříve z problematických partií odsát, poté enzymaticky zpracovat a následuje vlastní implantace do poprsí. Po autoaugmenatci není nutná speciální péče. Prsa se nechávají první dny zcela volně, poté se nosí 4 – 6 týdnů pohodlná sportovní podprsenka. Dva drobné vpichy se na poprsí po aplikaci tukové hmoty zahojí bez tvorby jizvičky cca do 10 dnů. Plná zátěž je možná za 3 – 4 týdny s ohledem na provedenou liposukci. Možná rizika tohoto zákroku jsou minimální, nehrozí teoretická rizika spojená s narkózou, dlouhým a bolestivým pooperačním obdobím jako při použití klasických implantátů a samozřejmě „vyšší moc“ augmentace tzv. kapsulární kontraktura (vazivové pouzdro kolem implantátů). Jediná pooperační péče je spojená s provedenou ambulantní tumescentní liposukci a to je péče o drobné ranky po kanyle a důsledné nošení kompresivního prádla po liposukci. Autoaugmentace je vhodná pro ženy s menším či méně objemným poprsím. Zároveň musíme mít možnost získat cca 1 l tukové tkáně. Tzn., že žena nemůže být extrémně štíhlá. Zvětšení je možné o cca 200 ml, jednu velikost. Samozřejmě je možné zákrok po čase opakovat. Poprsí lze poté preventivně vyšetřovat všemi dostupnými metodami, od pohmatu, po UZ či mamograf. Prsa jsou přirozeně měkká a nikdo na něm nepozná zásah plastického chirurga. To vše jsou obrovské výhody oproti klasické augmentaci, která je vhodná pro ženy, které chtějí větší a objemnější poprsí, doplňuje primář kliniky Medicom VIP MUDr. Vlastimil Víšek, CSc., plastický chirurg s více jak 26letou praxí v oboru.

Při hledání odpovědi na otázku, v jaké fázi se nachází výzkum a praktické využití kmenových buněk v estetické chirurgii, z úst oslovených odborníků zazněly argumenty pro i proti. Od názoru, že použití kmenových buněk je již nyní metodou nové generace, která zaručuje bezpečný zákrok s trvalými výsledky až po obavu, že v tuto chvíli víme jen velmi málo o všech faktorech, které působí na přenesené buňky a praxe se snaží kráčet rychleji, než vědecké výzkumy. Na definitivní a jednotnou odpověď, jaké možnosti estetické medicíně skutečně kmenové buňky přinášejí, nám tedy asi nezbývá, než si ještě pár let počkat. Kdy jak vědecké výzkumy kmenových buněk, tak jejich využití v praxi pokročí ještě o něco dále.

 

Aktualizováno: 7.8.2012

Doktor ve Vašem okolí   

Zákroky, na které se chystají ostatní