Minilift není zas tak úplně mini. Něco z historie faceliftingu.

Co je v jednadvacátém století v obličejové chirurgii zřejmé, je trend přecházet k méně invazivním technikám s malou následnou nemocností, rychlým návratem do práce a s minimálními jizvami. Tomuto kritériu vyhovují operace presentované jako „minilifty“. Sám název ale často vyvolává v pacientech dojem, že se jedná o nějaký ochuzený nebo trochu „odšvindlovaný“ facelifting. Někdy si i konzervativně zaměření plastičtí chirurgové pod tímto názvem představují prostý „kožní facelifting“, který byl standardním výkonem ve 40 a 50 letech minulého století.

Sama historie provádění faceliftingu má několik etap.

V období kolem 2 světové války to byl již zmiňovaný „kožní lifting“, kdy se preparovalo jen pod kůží tváří a krku. Kůže se vypnula a přebytečná část se odstranila (viz. Obrázek č. 1).

Obrázek č. 1

Obrazek c 1ok

V období mezi r. 1950-1975 se krom vypnutí kožního krytu nařasila i pod kůží ležící tuková vrstva (viz. Obrázek č. 2.

Obrázek č. 2

Obrazek c 2final

V sedmdesátých a osmdesátých létech se začalo pronikat při preparaci hlouběji a to až pod další vrstvu. Ta je tvořena svalově vazivovou povázkou, tzv. SMAS - Superfitial Musculo Aponeurotic System. Viz obrázek č. 2 a 3.

Obrázek č. 3

Obrazek c 3ok

V devadesátých létech došlo ještě k větší radikalizaci až agresivitě tohoto postupu. Krom stále rozsáhlejšího pronikání pod vazivové povázky (SMAS) (viz. Obrázek č. 4) se začalo pronikat i pod  periost (okostici) obličejových kostí.

Obrázek č. 4

Obrazek c 4ok

Bylo to umožněno zejména rozvojem endoskopických metod. S rostoucí radikalitou operací ale úměrně vzrostl i počet závažných komplikací (ochrnutí lícního nervu, dlouhotrvající otoky, atd.). Též se výrazně prodloužila rekonvalescence po těchto operacích. Proto si plastičtí chirurgové začali klást otázku, jestli je vhodné tyto výkony provádět rutinně u každého a zda je riziko úměrné výsledku.

V roce1995 provedli čtyři světově uznávaní plastičtí chirurgové v rámci konference a workshopu v San Francisku facelifting u dvou dvojic jednovaječných dvojčat. Každý chirurg provedl zcela jinou operaci, a to od jednoduchého postupu až k tomu nejradikálnějšímu (composite rhytidectomy). Pacienti pak byli sledováni několik let. Za celou dobu sledování nebyl shledán žádný rozdíl ve výsledku jednotlivých operací.

Začátkem 21 století historie faceliftingu vstoupila do další etapy.

I když byly zachovány některé dřívější osvědčené principy, tak celkový trend směřuje k jednodušším a bezpečnějším postupům. Mezi ně patří zejména „minilifty“ ( S-lift, MACS lift apod.). Krom odpreparování kůže se stále provádí i zákrok na vazivových povázkách (SMAS) za účelem jejich vypnutí. Provádí se to ale převážně jen jejich nařasením speciálně zavedenými stehy (viz. Obrázek č. 5).

Obrázek č. 5

Obrazek c 5ok

Od dřívějších postupů se liší tím, že při vypínání povázek není nutné pronikat pod povázky, kde je nebezpečí poškození lícního nervu. Při některých modifikacích miniliftu (MACS liftu) se sice pod povázky proniká, ale jen v takovém rozsahu, kdy je riziko poškození nervu minimální.

Vzhledem k tomu, že převažující směr vypnutí směřuje vzhůru a to jak v oblasti tváří, tak v oblasti krku (viz. Obrázek č. 6), na rozdíl od dřívějších postupů, kde se vypíná hlavně šikmo dozadu vzhůru, bývá u miniliftů výrazně kratší operační řez, který je umístěn jen do vlasaté části spánkové krajiny a těsně před ušní boltec (viz. Obrázek č. 7).

Obrázek č. 6

Obrazek c 6ok

Obrázek č. 7

Obrazek c 7ok

V této oblasti bývají jizvy zcela nenápadné. Naopak jizvy za ušním boltcem, které bývají u dřívějších postupů, mohou být nápadné i při veškeré snaze operatéra jim při operaci předejít.

Častým současně prováděným zákrokem při miniliftu je úprava podbradku liposukcí nebo operačně. Na základě nejnovějších poznatků o vývoji a příčině projevů stárnutí v obličeji je dalším doplňujícím zákrokem u miniliftů transplantace tuku (lipografting). Je totiž prokázáno, že projevy stárnutí v obličeji nejsou způsobeny jen poklesem tkání, jak se myslelo dříve, ale hlavně úbytkem tukové tkáně v některých partiích obličeje. Vidíme to zejména na propadlých tvářích pod dolními víčky, na spáncích, v zapadlých horních víčkách, apod. Lipografting lze provést současně s miniliftem nebo v časovém odstupu před operací či po operaci.

Minilift lze provádět v několika modifikacích. Každá modifikace je vhodná pro určitý druh pacienta. Jiný typ miniliftu zvolíme u hubené tváře, jiný u silnější. Při rozhodování se také řídíme kvalitou kůže a zejména stupněm změn, které jsou způsobeny stárnutím. Výsledný efekt miniliftů je stejný, někdy i lepší než při dřívějších postupech. Nepřehlédnutelná výhoda miniliftů je menší rizikovost operace, menší jizva a rychlejší pooperační regenerace. Operaci lze zcela bez problémů a bezbolestně provést v lokální anestesii. Pochopitelně i „minilift“ má své limity. Např. při výrazně povolené a vrásčité kůži i v dolní polovině krku se neobejdeme bez prodloužení operačního řezu i za ušní boltec (viz. Obrázek č. 8).

Obrázek č. 8

Obrazek c 8okfinal

Mnozí pacienti, kteří ke mě přicházejí s žádostí o provedení „miniliftu“, jsou často překvapeni, když jim sdělím, že operace může trvat i více než dvě hodiny. Může, protože „minilift“ není „ochuzený facelift“. Předpona mini zde neznamená méně náročný výkon, ale menší jizvy, menší riziko a následně kratší pooperační rekonvalescenci.

I když je minilift většinou kratší zákrok než dřívější postupy, není rychlost provedení tak podstatná. Souhlasím s jedním kolegou, který při dotazu pacienta na rychlost provedení operace mu položí otázku: „Přejete si, abych vás operoval rychle nebo dobře?“.

Autorem článku je MUDr. Jiří Vrbický

V textu byly použity obrázky ze zahraniční odborné literatury (Feldman, Hamra, Tonnard) – autorem upraveno.

Aktualizováno: 2.6.2011

Diskuze k tématu

Doktor ve Vašem okolí   

Zákroky, na které se chystají ostatní